Zážitky s peruánským šamanem po ČR a na Slovensku (1)

Nepřehlédněte: Článek o tom, proč jsme se s Roquem rozešli:

Roque Lopez Lancha: Lži a problémy, aneb konec šamana v Čechách?

Když jsem přiletěl do Evropy s peruánským léčitelem/šamanem Roquem Lopezem Lanchou, v podstatě jsem nevěděl, do čeho se pouštím.

Roque přijel se spoustou medicín, které se dají využít na všechno možné – na léčbu, po zlepšení metabolismu, očistu těla a aury, aj. Zároveň dovezl „učitelské rostliny“. K tomu jeho šamanské praktiky, práce s energií člověka… to všechno vyústilo ve velice zajímavý scénář následujících dní, plný podivuhodných zážitků a zkušeností.

Po příletu do Evropy jsme začali na Slovensku. Kousek od Bratislavy měl Roque hned prvního pacienta:4 leté dítě. Má dlouho trvající ekzém, kterého se nedokáží zbavit.

Roque jim řekl, že takhle nedokáže poznat, proč přesně je nemocný a že ani neví, co by doporučil jako léčbu. Pozval celou rodinu na víkend na ceremonii, během které dokáže syna lépe prohlédnout díky učitelské rostlině, která mu umožní řekněme rentgenové vidění.

Zároveň udělal diagnostiku dalším členům rodiny pomocí pulsu, očí a nacítění se na jejich energii.

Roqueho schopnosti diagnostikovat

Tím se otevírá zajímavá kapitola k popsání: Roqueho diagnostika je pro mě překvapivě přesná. Za ty dva týdny diagnostikoval nespočet lidí a všichni v podstatě odsouhlasili to, co jim zjistil. Přijde člověk s nemocným žaludkem, kdy se dlouhodobě nedokáže vyléčit, a on mu řekne, že žaludek není problém, že problémem jsou játra a žlučník, kvůli kterému nefunguje trávení a to se projevuje v žaludku. Na to člověk řekne, že mu doktoři vlastně taky řekli, že má problém s játry, ale léčí jen žaludek. A tohle zjistí někdy jen ze změření pulsu člověka, kdy podobných případů je nespočet.

To by mohla být taková první otázka do pléna: Jak to všechno zjistí?

Říká lidem o jejich emočních stavech, případných problémových orgánech, duchovních a energetických problémech… a to je jen polovina informací, které se dají zjistit. Druhou polovinu zjistí při diagnostice na ceremonii, kdy člověka rentgenově prohlédne i v duchovním světě za pomoci učitelské rostliny. K tomu se ale dostanu později.

Tato rodina si tedy po našem odjezdu ponechala spoustu doporučení a informací, plus rezervaci návštěvy na další víkend. Nechal na nich, ať mu zaplatí, co uznají za vhodné a dostal 100 €.

Dítě diabetik

Poté jsme se přesunuli do krásné přírody kousek od Martina, kde jsme týden připravovali nadcházející Roqueho působení. Během toho nás oslovila další rodina, jestli bychom se podívali na jejich syna (10-13 let, nutno zachovat anonymitu).

Od začátku o Roquem píši, že vím o dvou případech lidí, kterým nepomohl, a že by bylo fajn, kdyby nás s tím lidé neoslovovali, protože to v historii vyústilo ve značné problémy. Těmi případy jsou terminální fáze rakoviny a diabetes prvního typu. A jak už tak začínám poznávat život, ani mě nepřekvapuje, že se prvním pacientem stal právě diabetik prvního typu (nefunkční slinivka, neprodukuje se inzulin).

Roque léčbu přijal. A ač jsem z toho neměl zrovna radost, pravda je, že situace tohoto kluka je pro mě nepochopitelná. Jeho diabetes vznikl po silném emocionálním stresu. Je to ale velice zvláštní případ.

U normálního diabetika se dá předpokládat, jak bude reagovat, zejména na jídlo. Jaká bude hladina cukru, kolik si potřebuje píchnout inzulinu… ale tohle dítě, ne.

Hladina cukru u něj reaguje nepředvídatelně. Co je zvláštní, nereaguje ani tolik na jídlo, jako na myšlenky. Stres, ať už pozitivní nebo negativní, mu vystřeluje hladinu cukru, a naopak  pomocí meditace, relaxace, si umí hladinu cukru velice rychle snížit o spoustu jednotek. Doktoři říkají, že je to nepochopitelné. 

Do toho umí vůlí roztahovat zorničky, vídá postavy u sebe v pokoji a pak je maluje…

Takže od počátku bylo patrné, že tohle není běžný člověk, ani běžný diabetes. Doktoři si s ním nevědí rady a zařadili ho do kategorie zvláštní případ. Klučina nezapadá do tabulek. Hladinu cukru prakticky nedokáže snížit do normálních hodnot a při velice vysokých hladinách (20+), kdy už se ostatní lidi válejí v komatu nebo zvracejí, běhá si vesele po trávě a volá na mámu, že má hlad…

No, kdybych byl léčitel já, řekl bych mu, ať jí rostlinnou výživu pro zlepšení inzulinové sensitivity, zlepšení krevního oběhu, a vyhnutí se ketoacidoze. K tomu ať 10 až 15 hodin denně tráví v meditaci. Tím by si se svým talentem patrně normalizoval cukr na hladinu běžného člověka. Zároveň by to z něj v následujících 15 letech udělalo novýho supervědomýho slovenskýho guru se schopnostmi Ježíše. Na svém blogu by pak psal o zážitcích z nirvány. No. K tomu se stejně dříve nebo později dopracuje, jak jsem ho tak mohl pozorovat…

Léčitel je tady ale Roque a ten si klučinu zdiagnostikoval, ochutnal jeho moč (za doprovodu vyvalených očí majitele moči a potlačovaného Uaaaah). Pak Roque usoudil, že kluk nemá diabetes. Usoudil to z toho, že moč není sladká (což by diabetik prvního typu stejně neměl, ale to jaksi nebere v potaz).

„Přístroje klamou“, říká. „Není to diabetik. Doktoři mu říkají, že je diabetik, aby prodávali léky.“

Údajně má jen porouchanou mysl a pokud se vyléčí mysl, začne se léčit i diabetes. Vypadá to tedy, že novodobé populární rčení všechno je v mysli přichází na scénu.

Zde si dovolím menší vsuvku ze jiného soudku. Tvrzení, že všechno je v mysli, totiž považuji za nebezpečné.

Sice pracuji se šamanem, každou chvíli se kolem mě nachomýtne někdo, kdo astrálně cestuje, jí jen pránu, léčí energií nebo pomocí odstraňování traumat z mysli…

… ale i přes to všechno se ještě úplně nedokáži ztotožnit s tvrzením, že je všechno jen v mysli, která následně manifestuje problémy do fyzického těla. 

Naprostá většina nemocí dnešní doby pochází z nevhodného životního stylu. Tyto nemoci ukazují lidem to, že dělají chybu. 

Tato chyba nejčastěji pochází z toho, že lidé jedí špatné jídlo. Mrtvé jídlo – ať už proto, že pochází z Karlíkovy továrny na chemické potraviny, nebo proto, že lidé prostě ve velkém jedí mrtvá zvířata.

Člověk, který jí zdravě – hodně rostlinných potravin, má jinou, pro mě již na pohled rozeznatelnou, energii. Je mnohem harmoničtější. Zanechává za sebou mnohonásobně méně destruktivní stopu. To se bohužel neučí na základce, takže většina lidí si nyní nedokáže propojit vliv výživy populace planety na životní prostředí.

Za posledních 60 let se ale lidstvo rozrostlo a rozežralo do dosud nepoznaných dimenzí. Je to jako rozpuk rakoviny na planetě. Děje se to na dlouhodobém horizontu – desítky let, takže to není snadné vidět. Přesto se to ale děje. A nemoci lidí jsou něčím, co tuto rakovinu zastavuje, co jí zabraňuje, aby zničila planetu.

Takže řekněme, že by příčina všech nemocí byla v mysli a pomocí mysli by si lidé léčili ucpané cévy, diabetes, apod. Z lidí by se stala destruktivní smečka, kterou nic nebrzdí.

Proč by něco takového mělo jít zastavit myslí člověka?

I diabetes 1. typu má potom vyšší četnost v zemích, kde se jí a pije hodně hovězích produktů. U diabetu 1. typu tělo zničí svoji vlastní slinivku. A proč by to dělalo? Doktoři říkají, že se to neví, studie ale říkají např. to, že existují bakterie v hovězím mléce a mase, které nesou bílkovinu velice podobnou bílkovině v lidské slinivce. Tělo útočí na bakterii a u toho zničí i slinivku. To stejné potom platí u hovězího inzulinu – který je jen mírně odlišný od inzulinu lidského. Dost odlišný na to, aby vyvolal imunitní odezvu v těle; ovšem dost podobný na to, aby imunitní látky mohly poničit i vlastní slinivku.

Takže vlastně – diabetes prvního typu učí člověka to, že lidi nemají pít mléko z krávy, které je chemicky sestaveno pro růst kravského těla. Na první pohled je to chyba. Pití kravského mléka u lidí je navíc proces, který má opět za následek velikou destrukci planety (skleníkové plyny, kácení pralesů – studuj!). Není možné, aby současná rozrostlá populace lidí pila kravské mléko. 

Mimo to – co je to ty vole za proces: chovat zvířata jen proto, aby jsi do nich celý život strkal tyč se semenem, díky kterému porodí mládě, které potom hned sebereš – jen proto, aby nepilo mléko. Abys ho namísto mláděte mohl pít ty, jen proto, že má mléčný průmysl vazby na organizace tvořící výživová doporučení a tak ti už od školky někdo prodává mléko pomocí argumentu „zravé kosti“.

S tímto pochopením lze tuto nemoc nemoc vnímat jako docela adekvátní odpověď přírody na chování člověka. 

Nejčastěji tímto diabetem onemocní děti. Děti matek, které jim kupovaly a dávaly mléčné produkty. Přesně ty mléčné produkty, které vznikly díky tomu, že nějakému zvířeti člověk odebral mládě, za doprovodu velkého emočního utrpení obou zvířat. 

No věřím, že už chápete, kam mířím. Kdyby lidi měli takovou moc mysli, aby ochcali podobné přírodní zákony – jakože nemáš zabíjet, nemáš jíst chemii – lidstvo by strašně degradovalo. 

Proto tohle všechno píši, protože se bojím, že namísto reálně užitečných změn v životě by po přečtení tohoto článku o léčbě diabetu pomocí léčení mysli, mohli lidé skočit do meditace, která ale nic neudělá s tím, aby neonemocňovali další lidé, potažmo jim ani nikterak nepomůže. Meditace je super, ale namísto klobásy s nutelou si na večeři dejte zdravou mísu salátu.

Můžete taky otestovat, jestli je všechno jen v mysli: Vezměte lžičku a ohněte ji myslí. Nebo vezměte pomerančový džus a myslí z něj udělejte džus s příchutí jahody. Tím změníte fyzikální zákony tohoto světa a zařadím vás skupiny lidí, kterým neremcám do životního stylu.

Dokud tohle nedokážete – jak chcete myslí měnit fyziku a chemii jídla a jeho vliv na zdraví? A naopak – když začnete jíst rostliny, zdravé jídlo – vzroste vaše každodenní energie. Budete se cítit lépe, budete zdravější a nebudete potřebovat šamana, aby vás přijel léčit.

Pochází tento diabetes z mysli?

Jestli by se naskytl případ diabetu, u kterého by mě nepřekvapilo, že pochází z mysli a vyřeší ho tak i právě práce s myslí, tak to je případ tohoto kluka.

Roque se vykašlal na nějaký management životního stylu a začal dělat rituály. Už si nepamatuji, kolikrát jsme byli u nemocného doma, myslím vždy ráno a večer po dobu tří dní. Během toho docházelo ke klasickým procesům, jako je ikarování, odsávání negativních energií… a nebo i pro mě novinky, jako je např. práce se svíčkama (jezdí se po těle svíčkama různých barev, které natahují energii různých druhů, potom se s nimi pracuje dále). A za ty tři dny nám byly hlášeny reálné změny v chování klučiny.

Dokonce už po prvním rituálu nám paní máma hlásila, že se klučina velice vyklidnil. Hladina cukru se však neměnila. „Musí se obnovit funkce slinivky. To ale vyžaduje čas a rostliny“, říkal Roque a dal klukovi láhev medicíny připravené z peruánských rostlin.

Je to nepochybně silná medicína, vaří se mnohdy z mnohaset let starých stromů – což tomu dává jinou potenci, než kterou má např. lístek kontryhelu (nic proti lístku kontryhelu). 

Zábavné bylo, že když měl kluk poprvé vypít Roqueho medicínu, Roque mu řekl, ať to do sebe rychle kopne – ať to neochutnává. Jinak že prý to nevypije, protože to nechutná dobře. Kluk na to řekl, že už si prošel tolika medicínama za své roky snahy o léčbu, a že to mnohdy byly takové hnusy, že už ho nic nezaskočí. Pak to do sebe kopl, vytřeštil oči, a řekl: „Tak tohle jsem nečekal“.

To v celku dobře vypovídá o tom, jak chutnají Roqueho byliny. Poté, co je člověk vypije, často je mu i špatně. A to nejenom z jejich chuti, ale i z jejich síly. Slabší žaludek to nemusí ustát. A to, když se stane, obsah žaludku může skončit v peřinách. To potom máma musí vstát a o půlnoci převlíkat postel. Eh.

Dosud jsem nepotkal člověka s vyléčeným diabetem 1. typu, pouze jsem viděl např. snížení dávek inzulinu o 90% díky rostlinné stravě. Tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát, pod taktovkou peruánského šamana. Klučina dost změnil své chování – to pro něj mohlo být klíčové do života. Zastavily se exploze vzteku, dostavil se stabilnější klid. Z dlouhodobého hlediska to v kombinaci s medicínou může vyústit ve vyléčení. Coby ne.

Rodiče jsou zatím spokojeni, přestože za léčbu zaplatili 500 €. Doufám, že se klučina bude nadále zlepšovat, a že i já jsem dal své jméno do něčeho, co přinese dobro, namísto skandálů.

Léčit se nakonec nechala i paní máma, která byla z posledních let stresů natolik psychicky rozdrbaná, až jí Roque řekl, že svým stavem mysli dítěti škodí, zhoršuje jeho stav.

Paní máma se tedy taky nechala odsát od negativních energií, naikarovat, omýt bylinným parfémem…

… zaplatila 150 € (ty ceny píšu, aby lidi věděli, co mohou případně očekávat – že to není návštěva za 200 Kč).

O několik dní později jsem jí volal. Říkala, že jí lidi v práci říkají, že je jako vyměněná, všechny stresy má na háku… takže práci na mámě bych se nebál označit za úspěšnou. Však to není nic překvapivého: prostě ti někdo z hlavy pusou vytáhne stres. 

První ceremonie

O víkendu nás čekala naše první ceremonie. Bylo nás 5 a bylo to super – na paloučku uprostřed lesa, na kraji Fatry.

Čekala nás ceremonie s plantou maestrou (planta=rostlina, maestra=učitelka… o té se zde ale rozepisovat nebudu, mrkněte třeba na video). Samotné napětí z toho, co ceremonie přinese, bylo obohaceno o skutečnost, že byl palouček docela plný medvědích hoven. Zaznamenal jsem mírnou nervozitu.

Na druhou stranu: palouček nám poskytl, soukromí, ubytování zdarma. Všichni měli stany. Obloha byla čistá, již temná, mezi stromy prosvítaly hvězdy… a začal rituál.

Všichni požili kalíšek nápoje učitelské rostliny. Já jsem si dal jen střídmě, aby se mi zachovala čistá mysl i motorika, abych mohl případně asistovat jiným lidem.

Díky tomu to pro mě byl velice příjemný zážitek. Zbystřila se mi pozornost, velice se uvolnilo tělo a buďto díky rozšířeným smyslům, nebo díky nějaké skupině nočních ptáků jsem koukal na hvězdy a poslouchal les, jak dýchá. Byla to kouzelná atmosféra, úplně by zapasovala do filmu tipu avatar. Jen si to představte – hory, hvězdy, les, noc, cvrčci a do toho pomalé, pětisekundové nádechy a výdechy lesa. 

Když potom ostatní lidé prošli vlnou zvracení a věděl jsem, že už nebudou potřebovat moji pomoc, šel jsem si lehnout do stanu. V hlavě se mi začal tvořit scénář a forma na tvorbu série videí o přírodě. To co se v musí dostat do uší mladých lidí, aby se k přírodě nechovali tak retardovaně, jako současná starší generace.

Při usínání mi ještě spoluobyvatelka stanu vyprávěla, že slyší hudbu jak z nějaké Atlantýdy. Další den v 5 ráno jsem slyšel hudbu taky. Z dálky, záhadnou.

Zážitky dalších lidí si již moc nepamatuji, ale až na jednoho člověka, kterému bylo jen špatně a v hlavě mu lítal chaos, byli všichni spokojeni. Sem tam se objevil nějaký tigr apod.

Druhá ceremonie

Další den jsme se přesunuli na chatku o kousek vedle. Tam nás navštívil i již zmíněný mladý hošík od Bratislavy s ekzémem. Roque se na něj podíval a říkal: „Tohle ale není ekzém. Není se čemu divit, že vám to nejde vyléčit. Tohle jsou „houby“ (plíseň). Před tím jsem to neviděl tak dobře, myslel jsem, že vás budu muset prohlídnout při ceremonii, ale teď to vidím dobře. V Peru na to máme rostliny, ale tady jsem přivezl mast z lékárny, kdyby to někdo potřeboval. Tak vám to můžu dát.“

A vskutku, po 2 dnech paní máma volala, že „ekzém“ konečně začíná mizet, jestli máme další mast.

Na večerní ceremonii nás bylo sedm. Zážitky byly podobné. Planta fungovala téměř všem, až na jednu ženu, která ji ustála celkem v pohodě. Když jsem se ptal lidí, v průběhu ceremonie, co prožívají, tak u všech docházelo ke standardním procesům čištění.

Jedna žena zažívala poctivou očistu a nemohla moc chodit. K tomu měla domluvené i odsávání negativních energií při Ayahuasce. Bylo to náročné. Ovšem po naplnění půl kýble a Roqueho práci, cítila se ráno dobře a chystá se přijet znovu.

Další žena říkala něco o malých vílách. Další ženě bylo následující den velice špatně – a to byl její jediný zážitek. Muži většinou zažili jednu vlnu čistek. Jeden zpěvák, který tam byl, uzavřel se do svého světa a vypadal spokojeně, chce se ještě spojit.

Jeden svalnatý muž zažil jen čistku, ale nevnímal nic ze světa vizí, byl mírně zklamaný… 

Co se zážitků týče, tak od všeho něco. To je Roqueho planta maestra. Většinou je první den čistka, druhý den náznak hlubších zážitků, třetí den – kdy už je tělo velice čisté – hluboká relaxace, vize a uvědomění. Proto říká – nejlépe si připravit čas na ceremonii 3x za sebou.

Důležité uvědomit si, že tato rostlina pracuje dlouhodobě. Začínají se objevovat živé sny, které většinou nesou nějakou zprávu. Tělo je čisté. Už 3 dny po ceremonii člověk cítí více energie, přemýšlí jinak. Díky tomu člověk funguje lépe většinou tak dlouho, než se zase přiotráví evropským životním stylem.

I lidé, kteří přijedou v domnění, že uvidí 2000 hadů, co se budou přeměňovat v banány… s časem ale pochopí, že tady o hady a banány až tak nejde. Smysl těchto ceremonií má dlouhodobý pozitivní dopad. Nejprve tedy mohou být zklamáni, že byly jejich vize slabé. Často je průběh ceremonie i vyděsí, proto nejsou schopni se koncentrovat na to, aby k nim přišli nějaké vize. Opět ale – když člověk absolvuje více ceremonií za sebou, je čím dál více klidný, má čím dál hlubší zážitky a uvědomění.

Ranní polibek lišky

Mně se při večerní ceremonii po pozření trochu nápoje ve stromě vytvořil obrazec, který jsem pozoroval. Ten obrazec měl dvě tváře. Tvář jelena, která se dívala doleva a při přeostření pohledu ve stejném obrazci byla vidět tvář kostry, která se dívala doprava.

Možná se o tom ještě rozepíšu – teď je ale vhodnější nechat to bokem. Prostě jsem se rozhodoval, za jakou stranu budu hrát, jestli za temnou nebo za světlou, něco takového. Při práci s Roquem poznávám spoustu lidí a zažívám spoustu věcí, o kterých zatím nepíši. Otevírají se zajímavé přístupy k životu, s nimiž ne zrovna souhlasím. 

A tak jsem přemýšlel, až jsem usnul. A ráno jsem se probudil s mírným šokem.

Pamatujete si, jak jsem zmínil spoustu medvědích hoven na paloučku při předchozí ceremonii? Měli jsme z toho ten večer tak trochu „medvědí schýzu“. Ta se přenesla i na další místo ceremonie, protože to zase bylo v horách. A tak když jsem se ráno probudil tím, že mi něco líže čelo, které čouhalo ze spacáku, začal jsem se pomalu loučit se životem.

Podíval jsem se, abych se přesvědčil, že na mě neprší. Všude před přede mnou byla vidět jen hnědá srst. Jen si to představte, jak asi vnímá mozek po třech hodinách spánku. 

Bylo jasné, že mi medvěd líže hlavu.

„Třeba odejde,“ říkal jsem si a dělal jsem mrtvého. Ale místo odchodu mě začal dloubat zubama do čela. To pro mě byla chvíle na boj o život. Tak jsem vystřelil do sedu…

A začalo to utíkat pryč. Jak ale název kapitoly říká – nebyl to medvěd. Byla to liška. Skočila přes zábradlí na terase a zmizela. Tak jsem přemýšlel, jestli jsem náhodou nepozřel příliš nápoje.

Šel jsem se podívat, kam běžela, a viděl jsem zpěváka – účastníka ceremonie, že je vzhůru. „Chodí tady liška“, říkal.

Takže nejsem blázen. Doopravdy mě lízala liška. Prostě je asi zvyklá, že tady na chatě v neděli ráno najde talíře s nedojezenýma párkama a trochu piva na dopití. Jediné, co tady ale vypadalo jako párek, byla moje hlava čouhající ze spacáku. 

Nebo mi příroda přišla říct, za kterou stranu hrát? Šamanský svět je plný zvláštních věcí.

Pokračování příště

V tuto chvíli mám za sebou další hromadu zážitků. Spoustu zajímavých případů nemocí. Velké ceremonie. O tom se ale rozepíši až v dalším článku. Sledujte FB těchto stránek – Začít Život, kde publikuji své zážitky a možnosti tohoto života.

Zároveň tam budu publikovat i dlouhodobější výsledky Roqueho léčení. Sám jsem zvědavý, co tato práce přinese.

Setkejte se s Roquem

Máte-li zájem o setkání s Roquem, ať už kvůli ceremoniím nebo léčení, můžete si přečíst více informací o jeho službách a lokacích zde:

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *