Vánoční dárky? Prosím, nekupujte (mi) kokotinky…

Zase Vánoce… co jen komu koupím. Když já nevím. Co chceš? Neříkej že nic!“

Znáte to. S blížícími svátky se blíží „povinnost“ nákupů. Až to vypadá, že se nákupy staly novodobým smyslem Vánoc. V tuto chvíli je přesně týden před Vánoci, a já jen doufám, že ti, co se rozhodli mě obdarovat, ještě nenakoupili sprcháče, deodoranty, přístroje do kuchyně, či novou televizi. Doufám, že odolali tomu, že nás naše kultura poslední měsíc či déle bombarduje slevami, černýma pátkama, a další pro-vánoční nakupovací propagandou.

Pod kulturním nátlakem a tíhou slev však mnozí neodolají a z toho či onoho důvodu nakoupí nějaké „kokotinky“, jen aby něco někomu dali, protože se to dělá. To ale moje progresivně smýšlející mysl revolucionáře obtížně nese. A to z několika důvodů:

To, co nemám, nemám, protože to nepotřebuji a nechybí mi to

Musím uznat, že jsem trochu specifický případ, ovšem zamysleme se nad následujícím: Sprcháče mám nasbírané za poslední 3 Vánoce – ještě jsem je nevyužil, protože nepoužívám sprcháče ani šampony – není to potřeba, a to i přesto, že nás reklama naučila jinak. S deodorantama jsem na tom stejně – smrdím, jen když do těla dávám jedy, nejčastěji když navštívím kamarády, kteří nejedí rostlinnou výživu a tím pádem smrdí (a musí používat deodoranty). Když u nich něco sním, pak i já radši po nějakém deodorantu sáhnu, protože mi potom nadávají, že smrdím. To je ale tak vzácné, že mám jeden deodorant doma už tak 10 let. I moje kuchyně má vše, co potřebuje a na další hrnce není místo. Na televizi se nekoukám, staré nože stále krájí, lednička chladí, boty nemají díry.

Kdybych něco potřeboval, pořídím si to v průběhu roku. To ale u naprosté většiny věcí neudělám, protože je prostě nepotřebuji.

Pár miliard kokotinek

Můžete si říci, že není pěkné označit dárek jako kokotinku. A z určitého úhlu pohledu je to samozřejmě pravda – darem děláte přeci někomu radost, a to je krásné. Nicméně, pořád mi vadí ten komerční aspekt celé této věci, která se stala ze svátků, které původem oslavovaly návrat slunce. Pak přišel „Ježíšek“, kterého už pomalu vytlačuje „Santa“, emigrující i do komunistické Číny: přeci nevynechá tak velký trh.

A to je přesně ono: ze záměru slavit velký okamžik přírody se díky výplachu mozku a komerčnímu systému stala globální akce, během které miliardy lidí nakupují kokotiny, jen proto, že se to na Vánoce dělá.

To ani do nedávna nebyl až takový problém, protože na Zemi nebyly miliardy lidí. Teď to ale problém je, protože tu miliardy lidí jsou. Za jedny Vánoce tak vznikne obrovská hromada bordelu, se kterým si i bez Vánoc již nevíme rady a ničíme životní prostředí do takové míry, že moře vymírají, druhy zanikají, divoká zvířata dostávají rakovinu… zkrátka vytvořili jsme společnost, s destruktivním trendem. Pokud se tento trend nezmění, bude dále více ničit životní prostředí, než regenerovat, reálně jsme velice blízko velikému průseru. Je tedy očividné, že je změna žádoucí/nezbytná.

No a Vánoce jsou krásným příkladem toho, kde se dá vytvořit změna: na co kupovat kokotinky, které většinou ani nepotřebujeme? Namísto toho můžeme tento svátek přetransformovat zpět tak, aby byl více zaměřený na rodinnou atmosféru a dary dát spíše přírodě, za to, že jsme ji za posledních 100 nutili procházet genocidou.

Jak říká agent v Matrixu: jen jeden organismus se chová jako člověk, a sice virus, který bezohledně zničí svého hostitele. Já nechci být virus přírody, chci jí pomáhat nebo alespoň neškodit, kdy to jen jde.

Dárky, které mají smysl

Je mi jasné, že můj pohled na Vánoce není běžný. Stejně tak je mi jasné, že mnozí z vás budou na Vánoce prostě chtít dávat dárky, protože rádi děláte radost. Zde jsou tedy alespoň 3 tipy na dárky, které mi dávají smysl.

Zážitky

Hmotných kokotinek má každý dost. Většinou nás spíše zotročují, než že by nám sloužily. Dát však někomu zážitek ve formě výletů, dovolené, masáže, kurzů… to dává smysl. Můžete tím i podpořit i místní snaživce, namísto globálních prodavačů televizí. Však jakou radost by mi udělala masáž zad. No a co, že se mi poukázka potom nebude válet doma, jako by to dělala třeba mikrovlnka.

Zdravé potraviny/zvyky

Nemůžu si pomoci, je to holt moje téma. Lidé dnes nejvíce umírají na nemoci způsobené nevhodnou výživou. Když někomu pomůžete změnit jeho zvyky, vyloženě mu dáváte život a energii do každého dne. Nepleťte si to s reklamou v televizi na potravinové doplňky – ty jsou často zcestné. Vezměte někoho do zdravé restaurace, nebo jim kupte balení luxusních oříšků nebo tropického ovoce ze Světa plodů (kód ZACITZIVOT5 vám dá 5% slevu a podpoří trochu tento blog). Tím pomáháte vytvořit zdravější zvyky – dáváte život lidem, na kterých vám záleží. Však jakou radost by mi udělalo balení pistácií či kešu oříšků, které budu jíst další měsíc, stejně tak jako permanentka na 10 lekcí jógy, díky kterým se přestanu cítit jako počítačem rozmačkaná kancelářská krysa.

Dárky pro přírodu

Pokud narazíte na člověka, jako jsem já, největší radost mu uděláte, když nekoupíte nic a prokážete tím vaši sílu mysli vůči komerčnímu nátlaku Vánoc. Když dopřejete přírodě čas na regeneraci, namísto toho, aby kvůli vám vznikla krabice plná polystyrenu. To skutečně ocením a bacha – nejsem v tom úplný mimoň. Takových lidí je čím dál více.

Ještě větší radost člověku jako já uděláte, když k tomu ani neskácíte strom, nezabijete kapra, ale namísto toho vezmete ovoce, půjdete do přírody a ozdobíte nějaký strom tam a kapra necháte, ať si žije.

Když člověku, jako jsem já, dáte sprcháč, tak nevidím dárek, ale vidím plast, který se někde bude válet, zatímco z něj do řek vyteče spousta chemie, kterou potom budu pít.

Měl jsem sen

Nedávno jsem měl sen, ve kterým za mnou přišel kamarád a říkal, že jede nakoupit – jestli chci něco přivést. Řekl jsem mu, že bych si dal 2 brambory a pak jsem přemýšlel, co ještě bych chtěl. Sen se zvrtl v reflexi mého života, během které jsem si uvědomoval, že vlastně nic nechci – ani jídlo, ani boty v akci, ani nový mixér, všechno mám… naopak se chci věcí zbavovat, abych toho měl míň a nemusel se o to starat (mimochodem nechce někdo auto?).

Nakonec jsem mu s úsměvem řekl, ať mi v obchodě koupí restauraci s 10 zaměstnanci. Taková restaurace, že přispěje k vytvoření zdravé společnosti, ve které lidé budou jíst mnohem více šetrněji ke svému zdraví i k planetě a zvířatům. Nezapomněl jsem dodat, že ta restaurace musí mít i marketingové oddělení, díky kterému se společnost v televizi začnou koukat na reklamy, které je povedou ke zdraví a ohleduplnosti, namísto k půjčkám či fasftoodům. Takové využití kapitalismu pro transformaci společnosti k lepšímu mi dává smysl. Kamarád ve snu se však jen zasmál a odešel. Jak typické.

Revoluci v potravinářství tedy tento rok asi dělat nebudu, a tak mi nezbývalo, než využít mírného dosahu, který na sociálních sítích mám, napsat tento článek a vypustit ho v naději, že se letos po Vánocích bude na skládkách válet o pár kokoitnek méně.

Zanechte komentář

About Josef Laštovička

Tvůrce webu Začít Život. Propagátor rostlinné výživy a životního stylu z oblastí s nejvyšší průměrnou délkou života na Zemi. Člověk s vizí, že lidé jednou budou preferovat chutná jídla, která zlepšují jejich zdraví, šetří planetu a životy zvířat.

1 Comment

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *