Suchý půst a jeho využití při léčbě a seberozvoji

Tento článek propleskne vnímání výživového světa u mnoha lidí. Suchý půst? Nejíst a nepít tak dlouho? To může dělat jen psychopat nebo člověk přivázaný před parlamentem, že?

I kdeže, nejsem ani jedno. Přestože na fotce vypadám jak největší troska, považuji se za člověka s celkem vysokou výživovou kvalifikací, s pár tisíci hodinama strávenýma v tomto tématu. Organizuji kurzy, přednášky, překládám články (které nikdo nečte) o mycobakteriích paratuberculosis a jejich potenciálním vlivu na rozvoj diabetu 1. typu…

…čímž chci preventivně říci, že nebudete číst článek od 14 leté youtuberky s poruchou příjmu potravy, ale člověka, který se o téma výživy hluboce zajímá. A aby šlo pochopit mé počínání, včetně jeho mnohých rizik, čeká vás relativně dlouhý článek na úrovni 20 stran knihy. Psal jsem to tak 10-20 hodin, jen pro představu. Je to však velice zajímavé téma, a tak si zalijte čaj a pusťte se do čtení. Konec konců, je to příběh, který by mě samotného bavil číst. Proto ho taky žiju, že.

Úvodem bych rád zmínil, že když na tento blog dávám doporučení o výživě, téměř z pravidla se jedná o vědecky podložené informace. Tento příspěvek je toho však spíše opak – můj soukromý experiment s širokým potenciálem rozšířit pohled na výživu a lidské tělo. Nerad bych však, aby byl tento článek vnímám jako doporučení, protože jde o celkem riskantní věci – obzvláště pro člověka bez zkušeností s půsty. Navíc, jak brzy uvidíte, článek začíná kapitolou, kteří mnozí z vás označí za „sci-fi“ .

OK. Takže počkej: přes sto hodin bez jídla a pití?

Ano. Říká se tomu suchý půst. Není tomu tak dávno, kdy bych to sám považoval za bláznovství, ale pak jsem si o tom začal něco zjišťovat. Zjistil jsem, že to provozuje spousta lidí (fóra, skupiny) – a to mnohdy ještě déle, než 4 dny (mých 100+ hodin). Zmiňovalo to několik autorů v knihách, až jsem se rozhodl, že to zkusím v návaznosti na předchozí, již ozkoušené, varianty půstů (jen o vodě, šťávy…). Toto byla má již asi pátá zkušenost se suchým půstem. A ani nevím kolikátá zkušenost s půsty obecně. Věděl jsem tedy, do čeho jdu a dokázal jsem poznat, kdy je vhodné přestat – tak to s půsty dělám vždy – nelámu cíle přes koleno.

OK. Ale proč to vlastně děláš? Proč se zříkáš jídla?

V prvé řadě bych zmínil obecné benefity půstů.

Žijeme v době, kdy lidi řeší, jestli mají DOSTATEK bílkovin, zatím co by měli řešit spíše to, že do těla dávají NADBYTEK všeho. Skutečně – to, co tě nejpravděpodobněji zabije, je NADBYTEK jídla. Současný přístup k výživě je tedy spíše jako nucené pokračování v sexu, i když říká, že už to bolí… Sex je fajn, ale… No, skvělé přirovnání mě napadlo.

Takové odlehčení od jídla ve formě jednodenního půstu o vodě tedy člověku brzy dodá pocity odlehčení, energie a úlevy (pravděpodobně ne při prvním půstu).

Další zajímavost je, že obecně platí pravidlo, že zvířata s mírným kalorickým deficitem mají prodlouženou délku života. Stejně tak i v lidské populaci s nejvyšší průměrnou délkou života na Zemi (Okinawa, už je to teda historie), jedli lidé tak, že v praxi byli v kalorickém deficitu (11 %) a na rostlinné výživě. Patrně jim to svědčilo.

Já sám jsem s půsty začal, protože jsem si o nich něco zjistil a nabízené výsledky mi přišly příliš zajímavé, než abych je odložil stranou, jakože o ně nemám zájem. Zároveň jsem potkával lidi, kteří si prošli dlouhodobýma půstama (21-40 dní) a později dokonce lidi, kteří dle jejich tvrzení přešli na pránu – tzn. jedí energii, nikoliv hmotnou stravu (3 měsíce – 9 let).

A to jsme se dostali k tomu sci-fi. K okamžiku, kdy si spousta z vás řekne: „Cože ty vole? Co to mele za nesmysly. Jakou pránu? Du si dát pivo.“

Ano, je to koncept, který je mimo chápání mnoha lidí. Není se čemu divit – prakticky to mění současné chápání světa. Kvůli nedostatku kapacity chápat však nehodlám ukrajovat z rozvojového potenciálu tohoto článku, protože mnoho z vás naopak ocení informaci, že se nakláním k možnosti existence pránické výživy – na základě setkání s mnoha lidmi, kteří ji „provozují“, byť s ní nemám vlastní dlouhodobou zkušenost.

Počkej. Jak, že ti lidi nejedí vůbec?

No říkám – říká se jim pránici. Prostě naučíš tělo čerpat energii z prostoru, namísto z brambory. Jestli to chceš pochopit, googli si „Pránická výživa“ „brethariáni“ apod. Na youtubu byl dokument z českého prostředí, který je ale neustále mazán. Jmenuje se: „Žijeme z energie, jsme energie.“

Kvantová fyzika to taky celkem dobře vysvětluje – minimálně existenci energie v prostoru. Pak už zbývá jen připustit potenciální možnost lidského těla tuto energii využívat.

Pro mnoho z vás to sice bude sci-fi z kategorie aaa+, teď už ale víte o tom, že něco takového může existovat. Taky jsem to kdysi zjistil poprvé.

Takto jsem v horizontu posledních 5 let potkal minimálně 5 prániků. Samozřejmě, všichni můžou být lháři, nicméně jedním z těch lidí s dlouhodobou zkušeností bez hmotného jídla je moje bývalá přítelkyně. A tam už jaksi tuším, že lhářka nebyla.

Sbohem starý koncepte světa.

Takže teď jsi při půstu „přecházel na pránu?“

Ano i ne. Každý půst, který poslední dobou dělám, je v souladu s přechodem na pránu. Pokaždé u toho aplikuji techniky s tím spojené a každý půst je lehčí a lehčí.

Nejsem však člověk, který by si řekl: „Tak, a teď 3 týdny nejím, dokud mi nenaběhne pránický motor.“ To je sice cesta přechodu na pránu, ale s tímto přístupem se člověk vystavuje příliš mnoha nepříjemnostem (neplatí pro všechny) – únava, detox, bolesti hlavy, absťáky, psychika, kolektiv. Moje zkušenost s dlouhodobými půsty zatím nikdy nebyla příjemná (výjimka je 18 dní na šťávách, což ale není půst jako takový).

Jednou jsem „vydržel“ i 8 dní jen o vodě. Důležité je ale to označení „vydržel“ – vyloženě jsem se musel přemáhat, zejména ke konci. A to není pro mě. Já se v tomto inspiruji od řek –neustále kupředu cestou nejmenšího odporu.

Benefity půstů

Nárůst kreativity, pročištěná pleť, zářící oči, více energie v dalších dnech… – to stojí za to se půsty zabývat a praktikovat je. A čím častěji to člověk dělá, tím častěji to dělat chce. To jsem poznal v posledních měsících, během kterých jsem se často ráno probudil a řekl jsem si, že „dnes nejím.“ A pak jsem den nejedl.

Druhý den – podle toho jak se mi chtělo nebo nechtělo – jsem jíst začal nebo nezačal. Vždy to bylo příjemné a když jsem to takhle párkrát zopakoval, začalo být velice snadné projít dnem bez jídla. Vše doprovázeno ultimátní dlouhodobou vizí: zjistit, jestli pránická výživa skutečně existuje.

Nutno podotknout, že při prvních půstech jsem trpěl bolestmi hlavy, které svojí velikostí přesahovali vesmír. U druhého půstu jsem druhý den snědl zmrzlou, pomalu plesnivou mrkev, protože stav byl netolerovatelný – z těla leze spousta věcí, které tam nemají být (těžké kovy např.), uvolňuje se to do krevního řečiště a to jsou potom stavy. Byl jsem tehdy na chatě a nic jiného než tuhle mrkev jsem nenašel a proces půstu jsem chtěl ukončit za každou cenu.

Každopádně: důležitý poznatek si odneste: Nezačal jsem půstovat hned 4 dny i bez vody, ale je to proces mnoha let, který vedl k tomu, že jsem to nyní byl schopen zrealizovat.

No dobře, ale proč jsi přestal i pít? Není to extrém?

Vynechat i pití zní jako bláznovství že, za 3-5 dní bez vody člověk přeci umírá. Nebo jak nás to učili ve škole či na wikipedii. Velice nerad se na toto téma s lidmi bavím, protože to je pomalu, jak když jim řeknete, že by neměli jíst maso: „Seš blááázeeeen?!“

Zde je samozřejmě zapotřebí postupně doplňovat zkušenosti a vědomosti. Můžete si najít na Youtubu třeba video izraelského pránika: Ray Mayor – 8 days without water. Má to anglické titulky. Je to člověk, který se 8 dní nechal monitorovat televizí a nic u toho nepil. Každý krok pod kamerou. Pro pochopení tohoto fenoménu nejspíš musíme akceptovat možnost pránické výživy – proto jsem to zmínil ze začátku. Každopádně toto a podobná videa rozbíjí představu o nutnosti smrti v případě 3-5 dnů bez vody. Sám teď sleduji paní v Česku, která na sociálních sítích jede 7 den bez vody a jídla.

Zrovna i Ray Mayor označuje suché půsty za mnohonásobně efektivnější při léčbě a při půstovacích procesech obecně. Proč je to efektivnější? Moje tělo má v sobě cca 50 litrů vody (70% hmotnosti). Co se stane, když pár dní nebudu pít? Uschnu?

I kdeže. Tělo začne být velice úsporné a k tomu je tak inteligentní, že začne brát vodu z nedůležitých a nemocných míst, jako jsou otoky apod.

Kdy jsi zkusil první suchý půst?

První suchý půst jsem zkoušel jen tak ze zvědavosti – jeden den. Co si pamatuji, bylo to nepříjemné.

Druhý suchý půst (cca 2017) jsem v historii zkoušel, ale už s nadějí léčebného efektu a tak trochu z nutnosti. Mám rozbitý zub a dostal jsem zánět do dásně. Tvář mi natekla jako kopačák.

Tou dobou už jsem však praktikoval „velice racionální“ holistické přístupy k léčení smrtelně nebezpečných záležitostí, a tak jsem si řekl, že tu infekci „vypůstuju“. Vzhledem k tomu, že se jednalo o docela závažný problém, musel jsem použít to nejefektivnější, co znám, a sice: suchý půst.

Cože? Smrtelně nebezpečné?

Doufám, že sami pozorujete, že mé počínání může být hloupé a znovu tedy připomínám – jistě již více chápete proč – že by tento článek nikdo neměl brát jako doporučení pro nějaké unáhlené rozhodnutí, pomocí kterého se rozhodne „zachránit si život.“ Může se stát opak – však čtěte, jaké byly mé první léčebné „úspěchy“.

První selhání: infekce v noze

Ještě, než se vrátím k infekci v dásni, odskočím k mé první infekci – v noze. To jsem ani nevěděl, co je to infekce. Byla to pro mě věc z historických dokumentů, poražená s příchodem Fleminga a jeho penicilinu (antibiotik). V naší sterilní společnosti podobné věci „přeci nejsou“, myslel jsem si.

Před pár lety jsem však byl na Bali, kde mě něco štíplo. S touto drobnou rankou jsem šel do moře, které je plné (i doslova) sraček, co tam naházeli lidi…

…zanítilo se mi to a dostal jsem do té rány infekci. Začalo to rudnout. To ale spousta štípanců dělá, takže jsem to dva dny neřešil. Třetí den už to ale dost bolelo a někdo řekl, že v tom mám nejspíš infekci a měl bych jet k doktorovi. Tak jsem si začal číst o infekcích, zjistil, že se může rozšířit do celého těla, do kosti, apod. a že bych měl co nejdříve jet k doktorovi.

Neznal jsem sílu infekce, a tak jsem si myslel, že když nastavím raw stravu (velice léčivá záležitost), postavenou na čerstvých balinejských papájách a ananasech, tak to tělo zvládne. Nevěděl jsem ale, že cukr infekci krmí. A tak když mi pátý nebo šestý den začala z mega nateklé nohy na kterou se bolestí nedalo postavit téct černá … asi krev?, vyhodnotil jsem, že je to průser. Sedl jsem na skůtr, s nohou vlající jsem dojel do nemocnice a silvestra strávil pod narkózou. Do dnes si nesu lekci – selhání, jehož jediným výstupem je jizva na noze, která tam zůstala po vyříznuté díře. Měl jsem štěstí.

Selhání druhé: infekce v dásni

Zpátky k mé první větší zkušenosti se suchým půstem: k infekci v dásni, kterou jsem se rozhodl „vysušit“.

To jsem prostě jeden den začal cítit, že v zubu/dásni narůstá problém, ale ignoroval jsem ho. Zánět se rozjel rychle – stačí se jednou „dobře“ najíst „špatných“ věcí. Pak jdeš spát a ráno…

Prostě se probudíš s velkou hlavou. Otok na levé straně tváře jsem mohl nahmatat pomalu až od spánku po pravou trojku zub – pozorovat, jestli se zánět zmenšuje nebo zvětšuje je důležitý indikátor. Moc to ale nebolelo. Naštěstí jsem ale „věděl“, že infekce, záněty, nemají suché půsty rády, a tak jsem ho ihned nasadil. První den, celkem pohoda.

Druhý den ráno jsem se probudil a zaznamenal mírné zlepšení stavu: otok se zmenšil. To jsem považoval za obrovský pokrok v porovnání s „ovocnou léčbou“ zánětu v noze, který se konstantně zhoršoval. Viděl jsem naději.

Třetí den ráno jsem se probudil a otok byl ještě menší, bolest téměř neznatelná, žízeň znatelná. Chtěl jsem ale vydržet tři dny, a tak jsem si nastavil vnitřní alarm, pro případ, že by začal být problém z toho, že nepiju. Přeci jen, byla to první zkušenost o této délce bez vody.

Alarm zazvonil v noci na čtvrtý den, kdy jsem měl takovou žízeň, že jsem tak dlouho nedokázal myslet na nic jiného, než na vodu, až jsem se šel napít.

Ráno jsem se probudil a otok byl téměř pryč. Nikoliv však úplně a zůstávala mírně zvýšená citlivost na dotek. Přemýšlel jsem, jestli začnu i jíst, nějaký extra hlad jsem neměl, a moudřejší by bylo nejíst. Něco jsem ale ochutnal a pak neudržel otěže a začal jsem normálně jíst.

I zde je nutno přidat důležitý detail: moje „normálně jíst“ znamená, že je domácnost zařízená v duchu rostlinné výživy. Takže tam nenajdete smažený řízek, ani sýr, ani mísu se sladkostmi. (To je extrémně důležitý faktor!). Po půstu jsem tedy začal jíst zdravě (nedej bože nezdravě), a i tak…

Zánět, téměř doléčený, se mi znovu začal rozjíždět. To už jsem ale měl 59 kilo (8 kilo mínus oproti tehdy běžné hmotnosti). Byl jsem vyschlý a na další suchý půst nebylo pomyšlení. Sice najezený a napitý, ale usínal už znovu natékající a bylo patrné, že bude problém.

Další den ráno jsem byl zase nateklý jako kopačák. Pusa navíc na dotek bolela jako čert – bylo to mnohem horší, než když jsem se začínal léčit před pár dnama. To byla chvíle, kdy jsem šel za zubařem. Ten mě vzal až další den před otevíračkou na pohotovost. Nateklý jsem k němu přišel, pár minut před tím, než měl vzít objednané klienty. Spěchal. Nic neumrtvil, jen mě postříkal placebo-vodičkou. Rozřízl mě a začal mi vymačkávat otok. Bolelo to tak, že jsem přestal vidět. Odnesl jsem si životní trauma a předpis na antibiotika, se kterými bylo doléčení velice snadné.

Tak proč prostě nejdeš za doktorem rovnou?

Protože možnosti půstu, lidského těla a ne-li pránické výživy jsou epické. Protože schopnost rozpoznat, kdy jsem v řiti, se mi se sbíranými zkušenostmi zlepšuje. Je to neprozkoumané téma dnešní doby a já už teď znám pár léčebných efektů půstů na svém těle, které díky získané zkušenosti mohu upřednostnit při léčbě sebe samotného. Reálně – to, že jsem se díky bolavé dásni naučil suché půsty, mi v budoucnu může zachránit život, protože jsem občas i v prostředí, kde doktoři prostě nejsou.

Doktoři navíc nemají návod na lidské tělo. Májí pouze nauku, kterou vytvořil jiný člověk na základě velice limitovaných poznatků. Příroda a tento svět však patrně nabízí možnosti, které nejsme schopni ani chápat a v případě, že by tu nebyli lidi jako jsem já (či „větší ryby“), pak by tyto možnosti ani nikdy nebyly odhaleny. Co když má zub schopnost regenerace? Zubař a wikipedie ti řekne, že to je blbost – jenže zubař a wikipedie při tvorbě tohoto tvrzení nebere v potaz možnost, že člověk nemusí 40 dní jíst. Kdybys 5x denně hýbal kostmi v místě jejich zlomu, taky by ti nikdy nesrostly. Dej je ale zlomenou ruku na 3 týdny do sádry, aby to bylo v klidu a kost je jako nová.

Tím nevypouštím do éteru tvrzení, že zuby mohou dorůst. Pouze poukazuji na styl přemýšlení.

Měl jsi další problémy, které jsi řešil půstem?

Půst používám, když si chci zlepšit pleť. Mám ji jaksi chronicky vadnou z dob, kdy jsem jedl čokoládový pomazánky a salámy po tunách. Jediné, kdy bych ji označil jako zdravou, je, když nejím. Takže když mám chuť být pěkný víc, než jíst, nejím.

Spousta lidí používá půst u nachlazení, pro rychlejší uzdravení. Já nachlazený nebývám, protože když už jím, tak jím zdravě a s přechodem na rostlinnou výživu jsem přestal bývat nachlazený.

Poté jsem ale dostal ještě několikrát zánět: ať už třeba znovu do dásně/zubu. To jsem však již pokaždé dokázal vyléčit suchým půstem, a to klidně během jednoho až dvou dní. Zejména díky tomu, že jsem si všiml blížícího se problému a dříve než se stihl pořádně rozmáchnout, tak jsem zakročil.

Ne vždy ale řeším infekce půstem. Jednou jsem dostal infekci do nohy v Peru v džungli. Nahodil jsem sice půst, šaman mi na to nahodil nějaký sádlo s bylinkama, ale druhý den – bylo to zrovna na cestě do civilizace – jsem se na to vyprdl a šel pro antibiotika, protože jsem intuitivně věděl, že tento souboj svádět nechci.

Vidíte – intuice. To je tak důležité při rozhodování. Máte intuici? Ve škole nás o tom nic neučili, tak nevím, jestli to je běžná vlastnost člověka, nebo můj imaginární výmysl, který mi však celkem dobře slouží. Mé půstování je velice založené na tom, že naslouchám intuici.

No dobře, a co tedy ten tvůj poslední 100+ hodinový půst?

Začal mě zase bolet můj vadný zub.

Mohli byste znovu říci – tak jako všichni: proč si ho nenecháš opravit? Načež bych řekl: Jak bych se pak naučil půstovat? Nepohodlí, které bolavý zub vytváří, mě skvěle motivuje k velkým půstům.

S mým bolavým zubem jsem zajel na návštěvu za bratrem, který jí jako prase (omluva prasatům). U něj jsem zbaštil něco z jeho kuchyně, mastný, sladký (žel bohu dobrý) sajrajty. Další den jsem se probudil s oteklou čelistí.

Nu což. Nasadil jsem suchý půst. V práci mě všichni strašili zánětem okostice, já se s nimi nebavil, protože nemají šanci vědět o možnostech půstu a jsou v mých očích nekompetentní pro dávání jakýchkoliv rad – prostě klasika: čím míň toho lidi ví, tím víc mluví a chytřejší se snaží být.

Druhý den byl zánět skoro pryč. Pouze při tlaku rukou byla cítit mírná „aktivita“. Byť tedy zánět nebyl doléčen, už jsem poznal, že si to mohu dovolit a začal jsem odpoledne zase jíst a pít (nějakých 45 hodin bez jídla a pití).

Zánětu jsem však nedával moc příležitosti k doléčení – jedl jsem, jako bych byl zdravý. A tak mírný zánět zůstával při životě. Takto přešel týden a já se opět naskytl v Brně, kde bydlí můj bratr, kterého jsem opět šel navštívit…

Ajajaj… zase jsi u něj jedl?

Přesně tak, večer byla „hostina“. Již odpoledne jsem ale dostal chuť na nějakou prasárničku – koupil jsem si luxusní vege pařížský salát v Lídlu spolu s nějakým pečivem a sladkým makovým koláčem. To občas jím, když mám chuť se „zprasit.“ Když máte ale v puse dřímající zánět, ani jedna z těchto věcí není dobrou volbou. Tušil jsem to.

Poté jsem měl v Brně setkání, při kterém jsem začal cítit rostoucí aktivitu zánětu. V pohodě by se to dalo zastavit. Ale jaksi jsem nechtěl.

Ano, musím podotknout, že jsem již v podstatě věděl, co mě čeká – oteklá pusta a operace/antibiotika nebo cca 3 dny bez jídla a pití. Bylo téměř jisté, že z mého jezení budou problémy. Jenže mě nějaký drive (popud) vedl k tomu, abych tmu šel naproti. A tak jsem toho ještě přes den dost snědl, a stejně jsem si večer u bratra dal ještě spoustu „špatnýho“ jídla s margotkovými bonbony nakonec, přestože mě pusa již celkem „tepala“ a natékala.

V praxi, jako bych chtěl vytvořit problémovou situaci, která záhy vznikla – což by dávalo smysl při existence duše, pránické výživy a cesty seberozvoje – vysvětlím záhy. Jestli tyhle věci nejsou, tak jsem prostě jen retard.

V životě jsem udělal pár rozhodnutí na základě intuice. Vesměs to potom vždy vedlo k obrovským zvratům. Např. jsem díky tomu v roce 2014 vyjel do USA, vytvořil tenhle blog, skončil v džungli v Peru, začal cvičit jógu na Bali… nebo vytvořil tento zánět v puse, který odstartoval nutnost půstu.

Ten nakonec vedl v to, že jsem z hodiny na hodinu opustil trapnou práci a začal dělat docela velkolepé věci. V praxi, kdybych si nevyvolal tenhle zánět, do dneška uklízím sauny a dělám tousty a mrhám svým „velkolepým vesmírným potenciálem“.

To mimochodem i dodatečně odpovídá na otázku: proč si nejdu opravit zub k zubaři? Protože mi vzniklé problémy pomáhají měnit život. Jsou přirozenou reakcí na mé chování, které je chybné. Kdybych si odstranil tento skvělý ukazatel mého chybného chování (opravil si zub a ten potom nebolel), jedl bych často jako prase, čímž bych otupil svoji kreativitu, intelekt, potenciál, zdraví, energii, atd…

Vidíte, jak komplexní téma to je? Už chápete, vy všichni, co jste mě posílali k zubaři, proč jsem vám odpověděl spíše mlčením? Uchopit a vysvětlit celý tento proces je velice náročné. A to brouzdáme jen po povrchu.

Každopádně, poslední jídlo cca v 8 hodin večer – margotkové bonbony.

Suchý půst den 1.

Další den jsem se vzbudil se znovu-aktivním zánětem. Nebyl jsem ani tak nateklý, jako tvrdý. Ihned jsem nasadil suchý půst – pouze s mírnou obavou, že poslední jídlo, které ve mně zůstane, je pěkný sajrajt (styl margotky). To nechcete, aby se vám několik dní uvolňovalo do krve, ale kadit člověk taky zrovna nechodí, když nic nejí. Proto je dobré, když si půst plánujete, jíst před ním co nejlehčeji. Ušetří vám to spoustu pocitů ve stylu „cítím se, jako bych snědl rtuťový teploměr, asi umírám“.

Mé rozhodnutí přestat jíst pak následovaly další zajímavé události. Kamarád, zakladatel blogu zaměřeného na finanční seberozvoj a investice Investree, mi napsal, jestli s ním nechci jet další den na hory do Rakouska s bandou kryptoměnových mágů, podnikatelů, freelancerů, a dalších super lidí, o kterých vím, že jejich schopnost otevřené mysli je minimálně nadprůměrná + jejich know how mě posouvá obrovsky kupředu v oblastech, ve kterých zaostávám. Společnost snů.

Další den jsem však měl jít do práce – wellneska, které je plné chemie, ze které se osypu v okamžiku, kdy tam 10 minut dýchám vytřenou podlahu. Vzhledem k podnikatelským failům, které jsem při své snaze o tvorbu zdravější společnosti zažil, však pro mě bylo opuštění práce (rozbití stabilního příjmu) velice rizikovou záležitostí. Jenže to bylo to volání intuice.

Navíc – nedovedl jsem si představit, jak bych řešil svůj zánět v práci – tušil jsem, že tohle nebude jednodenní půst. Napsal jsem kámošovi, že s ním do toho Rakouska pojedu. A co se začalo dít potom…

Krátce na to mi do života spadl paprsek slunce, nabídka práce, kterou bych fakt chtěl dělat: správu sociálních sítí pro Obránce zvířat a Rostlinně – dva úžasné české projekty. Nevím, jestli mě tam vezmou a nakonec je mi to celkem jedno, ale už jen díky tomu, že mi vyskočila tahle nabídka práce, jsem přišel o strach z opuštění současného zaměstnání.

Krátce na to mi na facebooku vyskočil kámoš, který tvoří Svět plodů – neměl jsem lepší oříšky. Je to jako porovnávat rajče koupené v zimě v obchodě s rajčetem utrženém v létě na zahrádce. To prostě poznáte ten rozdíl. Vznikla další spolupráce, kdy přes kód zacitzivot5 můžete na světě plodů získat 5% slevu na nákup a zároveň tím drobně podpořit i moji činnost osvětáře ve zdravém životním stylu.

Plus od nového roku budu v rámci prodeje mých lektorských aktivit ve firmách zaměřených na zvýšení pracovní efektivity díky zdravému životnímu stylu nabízet i oříšky do kanceláří. To zapadá do konceptu mého života asi tak milionkrát více, než dělání toustů. (Pokud byste chtěli mít stabilní hladinu energie a sváču, která vám nezamatlá klávesnici, tak se spojme.)

Ani tam to ale neskončilo. Díky pobytu v Rakousku teď řeším lektorskou činnost a podporu zdravé firemní kultury pro mega-firmy.

Vypsal jsem to, aby bylo patrné, jaká sekvence událostí a životních změn se stala díky tomu, že jsem začal poslouchat intuici.

Suchý půst den 2.

Druhý den půstu jsem tedy jel na hory. Předchozí den půstu prakticky nezanechal žádný dopad. Nosil jsem si těžkou cestovní tašku, fungoval bez problémů. Jen zánět – k mému vlastnímu překvapení –moc neustoupil. Trochu ano, ale nečekal jsem, že budu půstovat více než 2-3 dny. Původní představa však přestávala vypadat reálně. Co už. Hlad jsem neměl, žízeň taky ne. Pomáhal jsem vařit, byl při večeři a nikterak se netrápil pocitem, že se mi něčeho nedostává, že „nemůžu jíst“ nebo něco podobného (no dobře, až na okamžik, kdy na stůl vyskočili luxusní dezerty). Vesměs jsem ale používal metody pro odnaučování závislostí, kdy místo toho, abych se trápil, že nemůžu jíst, radoval jsem se, že nemusím jíst.

Jinak – když člověk nepije, chodí čůrat. Byl jsem tak 3x za den, což je super, protože tělo bude brát vodu z poškozených míst. Kadit jsem nešel. To jsem v praxi popsal vylučovací patern, který platí po celou dobu půstu – mnoho lidí tato otázka zajímá.

Suchý půst den 3.

Rakousko, čerstvý vzduch… já jen už nemám chuť na aktivitu. Do počítače vydržím koukat tak 2 hodiny za den maximálně. Pohyb dělám minimálně. Ranní vstávání prodlužuji, co to jde, a užívám si zajímavé sny. Všichni lyžují nebo jsou na procházce a je jim dobře, nebo se válí na gauči a taky je jim dobře. Mě už až tak dobře nebylo a zánět se přes noc zase zlepšil zase jenom o trošičku. Takhle pomalu léčící se zánět jsem ještě nezažil. Touto dobou už měl být vážně jenom „zbytkáč.“

Mám dvě teorie: První je, že je to tím, že se jedná o jednou nedoléčený zánět, který teď „vrací úder“ s větší silou. Druhá je, že je to tím, co jsem snědl jako poslední jídlo, které neustále vylučuje sajrajt do krevního oběhu. Ta druhá teorie zní zvláštně, ovšem potvrzuje mi ji skutečnost, že se mi ani tak moc nečistila pleť – která už tou dobou měla být skoro hladká, ale není. Jako by půst fungoval na 30%.

Všem jsem říkal, a sám to tak cítil, že budu minimálně 3 dny nejíst i nepít. Nejenom z léčebného hlediska, ale zejména proto, že půst nabízí tolik okolních benefitů, typu nárůst energie (po skončení půstu), kreativity, čistoty mysli….

Konec konců, dnes (kdy píšu tento článek) by byl 6. den půstu. Něco málo už jím a moje kreativita je tak nastartovaná, že již 8 hodin téměř v kuse něco píšu a tvořím a jsem úplně čerstvý a začíná mi vadit, že se den blíží ke konci. Nepředbíhejme však.

Suchý půst den 4.

Ráno jsem se probudil a zánět byl pořád aktivní. Jako bych ho od začátku vyléčil 50 %. Vzpomněl jsem si na moji první zkušenost s půstem, jak mě řezal zubař, a tak jsem vyhodnotil, že po třech dnech půst neukončím. Bylo to v souladu s mým vnitřním rozpoložením – necítil jsem potřebu pít, jíst, pouze jsem byl fyzicky unaven a začala se mi motat hlava při vstávání. Klasika. Je potřeba myslet na to, že se to děje.

K večeru jsem pomalu začínal cítit, že se blížím k vnitřním limitům. Pozdější večer jsem byl již za nimi a už jsem se překonával. To nerad dělám. Zánět však stále byl naživu a nejlepší léčebný efekt nastává, když člověk spí, a tak jsem se přemluvil, abych šel spát. To se mi moc nedařilo, protože jsem nebyl unavený – fenomén půstu, a tělo začalo být v otravném nepohodlí.

O půlnoci to bylo cca 100 hodin bez jídla a pití. Ve 4 ráno jsem se vzbudil, bylo mi velice nepohodlně, nemohl jsem spát, tak jsem se šel napít. Vítězná sklenice vody nebyla nic extra – očekával jsem orgasmus, ale spíš to byla jen (životodárná a úžasná) voda.

Pak jsem nevěděl co dělat, tak jsem si šel ještě lehnout a znovu jsem usnul.

Suchý půst u konce: pátý den

Zánět pořád žil. Přemýšlel jsem nad tím, v čem je zakopaný pes. Tento druh rezistentního zánětu pro mě byl zbrusu novou zkušeností. Věděl jsem, že pokud začnu jíst, rozjede se to vražedným tempem, který bych v Rakousku obtížně řešil.

Byl jsem však stále slabý, bohužel nevím, kolik jsem vážil. Nebyl jsem ale tak vychrtlý jako po mém prvním 3 denní suchém půstu v roce 2017. Tělo se adaptuje nebo se startuje můj pránický motor, kterému jsem v průběhu půstu častokrát dával podněty k nastarování, ruku v ruce s častými dechovými cvičeními ve stylu Wim Hoffa pro alkalizaci těla atd. Nevím, jestli to pomáhá, nevím, jestli pránické meditace fungují, co ale vím, je, že je to oboje velice příjemné, takže to určitě není na škodu dělat.

Při pohledu do zrcadla jsem stále viděl ne-zrdavou pleť. Pátý den už to bylo fakt divný. Usoudil jsem, že něco brání efektivitě půstu, a jak jsem již zmínil, podezírám obsah mých střev – poslední jídla, která jsem snědl před půstem. Proto jsem se rozhodl, že se najím – abych obsah střev „vyměnil“.

První jídla

Muselo to však mít pravidla: Co nejvíce vlákniny, co nejméně kalorií, rozhodně ne nic, co má cukr – včetně ovoce, nedej bože průmyslově zpracované věci, nedej bože smažené věci…. No zkrátka, „uvařil“ jsem si mňamku: rozmixoval jsem okurku, hlávkový salát a pórek. Pěkná zelená kašička, která měla pohladit střeva a vytlačit to, co v nich do teď strašilo.

Takové bylo moje první jídlo v čase kolem oběda, a i to mírně zaktivovalo dosud nevyléčený zánět. Večer se však stále neblížila potřeba stolice. Rozhodl jsem se pokračovat s jídlem. Vymyslel jsem něco, po čem budu schopen zítra v případě potřeby zase pokračovat v půstu. Začaly se mi ale trochu trhat řetězy disciplíny, což byl první okamžik skutečného nebezpečí. Nakonec to ale nedopadlo až tak katastrofálně.

Vymyslel jsem vývar – česnek, 3 cibule (oboje by mělo být trochu jako antibiotika, nejlépe však syrová), pórek, jedna malá brambora, 3 malé mrkve. Vypil jsem vývar a obzvláště s umocněnými chuťovými vjemy to bylo to fakt dobrý. Smyslem jezení však nebylo to, že bych měl hlad nebo potřebu živin z vývaru, ale to, že jsem potřeboval propláchnout střeva. Tak jsem začal i jíst uvařenou zeleninu. Brambory – chyba, protože mají škroby. Jinak jsem si říkal, že je to v pohodě. Při jezení mi ale jaksi kameněla pusa, čelist nešla moc otevírat přes tuhost a bolest, a zánět začal růst na aktivitě.

U toho jsme dělali večeři pro tady naši desetičlennou skupinu výletníků, kterou jsem chtěl ochutnat, že. Takže jsem si dal trochu bramborové kaše, trochu smažené cuketové placky, a pak ještě pár drobností typu 4 dny stará maková buchta (kousíček), na kterou jsem měl chuť od počátku pobytu. Těchto „úletů“ jsem snědl doopravdy trošičku. I tak jsem ale začal tušit, že se blíží problém. A vskutku.

Ještě ten večer začalo peklo. Zánět začal být aktivní. Nerostl, ale jako by byl více a více natlakovaný. Na dotek nesnesitelná bolest. Stačilo se v posteli otočit ze strany na stranu a změna tlaku krve vyvolávala bolest. Večer před usnutím jsem ještě dostal nějaké bylinné kapky na vypláchnutí pusy – moc nepomohly, minimálně ne z akutního hlediska. Další domácí remedie je slaná voda – vypláchnout pusu pro neutralizování bakterií. Někdy v noci jsem šel dělat slanou vodu a vyplachoval pusu. Cokoliv jsem chtěl vyzkoušet. Taky to však moc nepomáhalo: ačkoliv později se mi slaná voda osvědčila.

Zároveň jsem s velkým úsilím vytlačil bobek. Další faktor eliminován – jestli to byly zbytky jídla, které bránily léčbě, tak jich tam je míň.

6. den (již po půstu)

Poté jsem minimálně do 6 do rána ležel v posteli a snažil se usnout s prudivou (nikoliv nesnesitelnou) bolestí, která mě nenechala spát. S tepající a znovu natékající pusou byla tato probdělá noc chvílí, kdy jsem si říkal, že jsem v řiti. Na telefonu jsem začal pokukovat po možnostech zubařů v mém okolí, lékáren, sehnání antibiotik, a ještě v posteli jsem zase zahájil suchý půst – přeci jen jsem se přes den celkem napil i najedl.

Nevím, kdy přesně jsem usnul, vzbudil jsem se však před jednou odpoledne. Překvapen.

Zánět úplně polevil. Noční peklo se nepřeneslo do dalšího dne. Tlak klesl, i otok klesl. V podstatě jsem zažil standardní léčebný projev suchého půstu, jen jsem ho vůbec nečekal, ani jsem před tím vlastně nepůstoval.

Tu míru štěstí si sotva dovedete přestavit. Jednak jsem měl energii, protože jsem se najedl, jednak jsem zůstal jen s mírným otokem v puse, na který můžu i zatlačit a nebolí… se to ty vole začalo fakt léčit tak jak má. A to jsem usínal s vizí, že mě budu ten den řezat a zase mě budou mačkat zánět, až bolestí nebudu vidět.

Pokusy s jídlem

Snažil jsem se přijít na to, co mohlo vyvolat tak radikální změnu. Tím že jsem vyhodil sajrajt z těla ven? Směsice kapek? Doznívající efekt půstu? Slaná voda? Večerní léčebné zoufalé vizualizace (s reálně fyzicky vnímatelným efektem).

Přes den jsem nechtěl moc jíst, na to jsem neměl koule. Začalo mě ale bavit „uzobávat“ a pozorovat reakce. Např. když jsem vstal, zrovna byl čas oběda a byla tu thajská omáčka s rýží a tofu. Zkusil jsem uždíbnout kousek tofu naloženého v oleji, ale téměř okamžitě mi to zaktivizovalo zánět. Tlak. Strach. To nechci.

Byl jsem překvapen tím, že se to stane tak rychle – aniž by se cokoliv vstřebalo do krve. Jak je to možné? No řekl jsem si, jestli to reaguje už při povrchovém doteku, tak to můžu zkusit neutralizovat pomocí právě vody se solí a zjistit, jestli to funguje. Tak jsem si vypláchl pusu slanou vodou a hleme, během chvíle byl klid. Zajímavé. Bylinková tinktura takovýto klid nenabízela, její reálný efekt jsem nebyl schopen vypozorovat, přesto jsem ji užíval dále.

Zobl jsem si třeba kousek pečiva: Instantní náběh zánětu. Slaná voda. Thajská omáčka s rýží: střední náběh zánětu. Rajče: nic. Polníček: nic. Lok vína: střední náběh. Jahody: mírný náběh. Přes den jsem si udělal zase vývar – pár kousků cibule, pórku a česneku. I takto horká voda, stejně tak jako jídlo mi působilo náběh zánětu. Slaná voda to však efektivně neutralizovala. Později jsem ověřil pozitivní efekt ústní vody.

Vnímání pravdy

A tak jsem přes den zkoušel testovat několik jídel, které mi nejsou proti srsti jíst. K dispozici byla ale i jídla, která mi proti srsti byla: např. slanina nebo nějaký části pokrájeného prasete v luxusní omáčce z kravského mlíka…

Tváří v tvář lidskému potenciálu jsem ale v okamžicích, kdy kolem mě ostatní tato jídla jedli, měl pocit, že jsem uprostřed neandrtálců, kteří nerespektují život. Řeči typu: „Mmmm, to maso je tak dobrý, konečně nějaký jíme“ – jsem viděl jako projev nevyspělosti. Bylo mi smutno z toho, jak jsou ostatní zotročeni špičkou svého jazyka (chutě), a pro tuto závislost jsou schopni ignorovat realitu, zesměšňují původ jejich „jídla“, jen aby se nemuseli vystavit pravdě.

Ještě zajímavější efekt jsem pozoroval, když jsem se z Rakouska dostal na víkend mezi jiné kamarády, kteří pili alkohol. Do mě alkohol netekl, ačkoliv jinak bych 2 piva/den dal. Stále ještě s čistým tělem a myslí jsem viděl, jak s mírou alkoholu klesá jejich inteligence až se s narůstající hodinou dostala na úroveň cvičeného poníka. Některých mi začalo být celkem líto, zejména těch, kteří už jsou na hraně závislosti.

Viděl jsem pravdivěji vztahy, lidské chování, intriky, důvody počínání. Nevědomí lidí při rozhodování, podvědomé strachy, výmluvy, pomluvy, falše a upřímnosti. Radosti a skryté zoufalosti… no nejsem Komenský, abych takhle psal, tak toho radši nechám. Stejně to je mimo chápání lidí, kteří to nezažili (čili 99,9% těch, co tohle budou číst).

Není to však zajímavá zkušenost? Místo toho jsem mohl jít k zubaři už před dvouma rukama, nechat si opravit zuby, pustit si televizi, dát si párky s kečupem a rohlíkama na večeři, chodit do práce, která mě nebaví po zbytek života, být tlustý, často nemocný, zato však přesvědčen o tom, co je pro mě zdravé a to pravé, nezapomenout to radit všem okolo a poté předčasně umřít na infarkt – což ovšem dělají skoro všichni, takže bych byl alespoň normální. To by bylo tak snadné, až mě to láká.

Nevím, co si o tom mám myslet. Shrnul bys to nějak?

Jasně, je toho hodně, ale chtěl jsem napsat všechno, aby to dávalo větší smysl.

Co si z toho může odnést každý je, že jsou půsty zajímavým tématem, kterému se vyplatí dát nějakou pozornost. Neposlouchejte rady potomků čarodějek, které vám řeknou, že půstovat by se mělo jen o úplňku. Půstujte i o úplňku. Najděte si motivaci pro to, to dělat. Ze začátku to pravděpodobně bude jen vize. Zjistěte si, jaký potenciál půsty mají (kniha, dokument, internet). Nebál bych se doporučit jednou týdně den nejíst. Brzy začnete cítit benefity.

Ukázal jsem možnosti, jakými půst využívám já, ale to (po třetí zopakováno) nikomu nedoporučuji. Víte, že mě současné řešení velice rizikového problému stálo několik jizev a selhání. Sám ne vždycky používám půst k léčbě, ale radši zajdu k doktorovi (třeba na preventivní prohlídku). Zároveň jsem se k tomuto výsledku (100+ hodin suchého půstu) dopracoval v rámci asi 5 let půstovací zkušenosti. Kdybych o půstu nevěděl nic, přečetl si tento článek a šel zkusit 3 dny suchý půst, jakože to hecnu… asi bych pošel na utrpení, které by nastalo.

V současnosti jsem 2 týdny po začátku půstu. Téměř veškerou váhu jsem získal zpět (3 kila mínus, 0,8 kg svalů). Díky tomu, že jsem na rostlinné stravě, tak se dá očekávat, že mi tato nová váha zůstane. U běžné výživy by byl drastičtější jojo-efekt.

Viz co říká chytrá váha:

Zánět je stále tak na 5% aktivní – nedávám mu moc prostor pro léčbu, jím už skoro všechno, zkoušel jsem i cukroví. Pomalu se ale lepší a zkoumám, jaké věci tomu pomáhají.

Získal jsem sílu a flexibilitu (záhada). Před tím jsem zvládl 18 opakování s činkama co mám doma, teď jsem to šel otestovat a dal jsem 23 – a to jsem se ani moc nesnažil.

Zmínil jsem téma prány – to je něco, co dlouhodobě prozkoumávám. Moc o tom nepíšu, protože současná kultura má ještě problém pobrat, že jíst maso nebo pít mléko přírodou určené pro telata, je ee. Byť bych mohl vyprávět příběhy mnoha jiných lidí, dokud si neověřím na vlastní zkušenosti, že je to pravda, tak o tom nebudu hovořit jako o definitivní možnosti. Určitě bych ale doporučil to začít prozkoumávat po vlastní ose.

Zanechte komentář

About Josef Laštovička

Tvůrce webu Začít Život. Propagátor rostlinné výživy a životního stylu z oblastí s nejvyšší průměrnou délkou života na Zemi. Člověk s vizí, že lidé jednou budou preferovat chutná jídla, která zlepšují jejich zdraví, šetří planetu a životy zvířat.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *