soja

Kdo by neměl jíst sóju

Pokusy na myších se v případě sóji ukazují být zcestné. Právě z těchto pokusů vznikla obava, že člověku škodí rostlinné hormony v sóje. Ukazuje se však, že člověk není myš a na tyto hormony reaguje odlišně.

Přepis videa naleznete pod ním.

Přepis videa:

Když studie organizace „Iniciativa pro Zdraví Žen“ [WHI] zjistila, že ženy v menopauze, které prochází terapií za pomocí náhrady hormonů, trpěly „vyšší mírou rakoviny prsu, kardiovaskulárních onemocnění a celkové újmy“, byla udělána výzva k bezpečnějším alternativám. Ano, estrogen měl pozitivní efekty, zjistila WHI, jako jsou redukce menopausálních syndromů, zlepšení zdraví kostí a redukce rizika zlomeniny kyčle… měl ale i negativní efekty, jako je nárůst rizika ucpání cév v srdci, mozku, v plicích a zvýšené riziko rakoviny prsu.

Takže ideálně, abychom dostali to nejlepší z obojího, potřebujeme něco, čemu se říká selektivní estrogenní receptorový modulátor… Něco, co má pro-estrogenní efekt v některých tkáních (třeba v kostech), ale anti-estrogenní efekt u jiných tkání (například v prsu). Farmaceutické společnosti se je snaží vyrobit, ale fytoestrogenny – přírodní sloučeniny v rostlinách, například genistein v sóje – mají strukturu podobnou estrogenu a fungují jako selektivní estrogenní receptorový modulátor. Jak může něco, co vypadá jako estrogen fungovat jako anti-estrogen?

Původní teorie o tom, jak ovlivňují fytoestrogeny ze sóji růst rakoviny, je ta, že soupeří s našimi vlastními estrogeny o místa k navázání-se na receptorech. Když přidáváte více a více sójových sloučenin na buňky rakoviny prsu v Petriho misce, méně a méně estrogenu je schopno se na ně navázat. Takže tato estrogen-blokující schopnost fytoestrogenů může pomoci vysvětlit jejich proti-estrogenní efekt. Jak ale vysvětlíme jejich pro-estrogenní efekt u ostatních tkání, jako jsou třeba kosti? Jak může sója fungovat obojím způsobem?

Záhada se vysvětlila, když se zjistilo, že máme v těle dva typy estrogenních receptorů. To, jak cílová buňka zareaguje, poté závisí na tom, jaký typ receptorů má. Toto může být „klíčem k pochopení zdraví ochranného potenciálu sójových fytoestrogenů“ – ona existence tohoto nově objeveného estrogenního receptoru s názvem receptor beta – pro rozlišení od klasického receptoru alfa. A na rozdíl od estrogenů našeho vlastního těla, preferují sójové fytoestrogeny vazbu na receptory beta.

Pokud vezmete lidi, kteří sní misku vařené sóji, během osmi hodin dosáhnou hladiny genisteinu v jejich krvi na úrovně okolo 20-50 nanomolů. Tolik ho krouží v našem těle. Polovina se naváže na proteiny v krvi, takže efektivní koncentrace je zhruba poloviční. Pojďme se podívat na to, co to znamená pro aktivaci estrogenních receptorů.

Tento graf vysvětluje záhadnou zdravotní prospěšnost sójových jídel. Dole okolo efektivních hladin, kde sníte misku sójových bobů, dochází k velmi nízké aktivaci alfa, ale vysoké aktivaci beta receptorů. Nyní se podívejme, kde jsou tyto receptory rozmístěny po našem těle.

To, jak zvyšuje estrogen v prášcích riziko smrtelné krevní sraženiny, je, že přiměje játra, aby vypustila extra srážlivé faktory. Ale hádejte co? Lidská játra obsahují pouze alfa estrogenní receptory, žádné beta. Takže možná, pokud bychom snědli 30 misek sóji denně, mohl by to být problém. Ovšem při těch koncentracích estrogenů, kterých člověk dosáhne konzumací pouze jedné misky sóji, se není čemu divit, že se problém týká hormonů v prášcích, nikoliv však sójových fytoestrogenů.

Efekty na dělohu se rovněž patrně týkají pouze alfa receptorů, což pravděpodobně vysvětluje, proč konzumace sóji nemá negativní dopady. Takže zatím co estrogen obsahující léky mohou navýšit riziko endometriální rakoviny až 10 krát, fytoestrogen-obsahující jídla jsou spojená s menším výskytem tohoto druhu rakoviny. Ve skutečnosti mají ochranný efekt proti obecně gynekologickým druhům rakovin. Ženy, které jedly nejvíce sóji, měly o 30% méně endometriální rakoviny a riziko rakoviny vaječníků snížily na polovinu.

Sójové fytoestrogeny patrně nemají efekt na výstelku dělohy, stále však mohou významně zlepšit menopauzální projevy. Kuppermanův index je souhrn 11 nejběžnějších menopauzálních symptomů.

Co se týká zdraví kostí, lidské kosti obsahují beta estrogenní receptory. Takže můžeme očekávat, že budou sójové fytoestrogeny působit ochraně. A vskutku, vypadá to, že významně navyšují hustotu kostí. To je v souladu s hromadnými daty, která zmiňují, že je „vysoká konzumace sójových produktů spojena s nárůstem hmoty kostí.“ Můžeme však zabránit ztrátě kostí v průběhu času?

Bylo porovnáváno sójové mléko a kožní progesteronový krém. Během dvou let, u kontrolní skupiny významně poklesla hustota minerálů v páteři. Skupině užívající progesteron poklesla hustota značně méně a skupina, která užívala dvě sklenice sójového mléka denně, na tom byla dokonce lépe, než na začátku. Toto je pravděpodobně ta dosud nejrobustnější studie, která porovnává sójový fytoestrogen genistein s režimem užívání tradičnějších hormonálních léků. Během více než roku, došlo u placebo skupiny ke snížení hustoty kostí, zatím co u skupin užívajících fytoestrogeny a estrogeny došlo k nárůstu jejich hustoty. Stejně tomu bylo u kyčlí.

Studie jasně ukazuje, že sójové fytoestrogeny zabraňují ztrátě kostí a podporují tvorbu nových, a s časem vyprodukují síť kostní hmoty. Ovšem, jediným důvodem, proč se zajímáme o hustotu kostí, je ten, že chceme snížit riziko zlomenin. Je konzumace sóji propojena s nižším rizikem zlomenin?

Ano. Významně nižší riziko zlomenin je navázáno na konzumaci pouze jedné porce sóji denně - zhruba 5-7 gramů sójového proteinu nebo 20-30 miligramů fytoestrogenů. To je jako sklenice sójového mléka, nebo ještě lépe – porce sójové potraviny, jako je tempeh, edamame, nebo sójové boby samotné.

Nemáme však data o zlomeninách k sójovým suplementům. Pokud tedy vyhledáváme zdravotní benefity, které očekáváme u asijských populací konzumujících celá a tradiční sójová jídla, měli bychom se rozhodnout konzumovat spíše ta, nežli neověřené proteinové suplementy.

Je zde někdo, kdo by se měl sóje vyvarovat? No, někteří lidé mají na sóju alergii. Národní průzkum ukázal, že se to týká 1 z 2000 lidí. To je 40x méně než je tomu u nejběžnějšího alergenu – kravského mléka – a 10x méně, než u ostatních nejběžnějších alergenů, jako je ryba, vejce, měkkýši, ořechy, mouka nebo buráky.

Zdroj: Nutritionfacts.org

Zanechte odpověď